Já, Olga Hepnarová

5fbfb400ce3d1a80f59418f6c559e

I když se o nové filmy třeba moc nezajímáte, tak o tomto filmu jste jistě slyšeli. Tudíž všichni víme, že tato slečna v roce 1973 nasedla do nákladního auta a na Letné najela do lidí čekajících na tramvaj. Tragédii nepřežilo 8 lidí a ona byla za svůj čin popravena.

Snímek jsem chtěl vidět, avšak nijak jsem na jeho shlédnutí nespěchal. Tudíž, když jsem byl poblíž kina a měl čas, tak jsem neváhal a šel. Sice jsem se dostal do „skvělé“ 4 řady, kde jsem skutečně nikdy neseděl, ale naštěstí to nebylo, tak strašné.

Nechci to nějak přehnaně popisovat, ale většina filmu ukazovala život hlavní hrdinky před činem, díky kterému jí známe. (Ne)vztah s rodinou, s milenkou a muži, kteří se o ní zajímají či se jí vysmívají. Olze prostě přijde, že se proti ní spikla celá společnost. Jediné, co film narušovalo, byli dlouhé lesbické scény, u kterých si myslím, že měly být řízeny heslem, že méně je více. A hlavně, navazování známostí s dívkami, nebylo při nejmenším v té době, tak snadné, jak vidíme ve filmu. Scény, kdy Olga popisuje své pocity prostřednictvím dopisů, jsou někdy až moc uvědomělé, na tak mladého člověka. Celý film hezky plyne a v tom, jako blesk z čistého nebe už Olga najíždí do lidí. Ve filmu vidíme i soud a odvedení na popravu.

Snimek obrazovky porizeny 2016-01-29 133605

Určitě bych ocenil hlavní představitelku Michalinu Olszańskou a také Kláru Melíškovou, hrající její matku. Dále bych vyzdvihl kameru, která byla jednoduše skvělá.

Film o poslední ženě popravené v Československu si rozhodně nenechte ujít.

Advertisements

Mažu z přátel

Ano, po tak dlouhé době, kdy už jsem zapomněl, že jsem někdy lehnul, jsem najednou i já nemocný. Znáte to – smrtelná nemoc na sedm. Bohužel to není jen rýmička, bolí mě tělo, krk a taky mě třeští hlava. A ano, proto sedím u počítače, aby mě bolela ještě víc. Jenže učení a práce nepočká. Bohužel.

IMG_0245

Navíc jsem využil čas k tomu, že jsem ze svého starého notebooku všechny dokumenty pečlivě prošel a potřebné dal do svého macu a nepotřebné s radostí vyhodil.

Objevíte neobjevitelné. Staré fotky, kdy zjistíte, že už jste dávno zapomněli, kde všude jste byli. Taky jste zapomněli, jak jste vypadali.

Narazíte na „smazané“ přátele. Přemýšlíte, jestli vlastně chcete vědět, jak se mají. Máte vůbec na ně kontakt? Email by asi někde byl, ale někdy člověk smaže i číslo. A někdy cíleně!

Mám singl kamaráda, který se začal setkávat se svou kolegyní z práce. Sám neměl moc volného času, a dost se stávalo, že víc než doma byl ve studovně nebo v práci, ale na přátele čas neměl. Bylo mi divné, že se setkává zrovna s ní, jelikož oba byli vzhledově úplně jiní a vůbec k sobě nešli. Často jsem v našich rozhovorech slýchával o té Anně, jak byli v zoo, na výstavě, ve Starbucksu a vlastně čas pro ostatní na obyčejný pokec neměl. Každopádně mu Anna dávala zabrat a já nebyl schopen se zeptat, zda s ní něco má. Jediné, co jsem věděl bylo to, že si rozumí. Když šli po ulici, stávalo se, že se lidi otáčeli. Nejen kvůli tomu, že starší dáma při těle jde vedle mladého atleta, ale, že smích těch dvou vstupuje do jejich myšlenek a hovorů. Od té doby, co jsem zjistil, že jsou pouze přátelé, jsem si byl jistý, že jejich přátelství je na život a na smrt. Proč by jinak nekomunikoval se spolužáky ve škole a s přáteli, které zná roky?!

Ale omyl. Ti dva si totiž už nějaký ten pátek posílají odkazy na výtečné léčitele, psychology nebo dokonce psychiatry. Takto tedy končí přátelství? Možná, že to bylo jen tím, že se uměli spolu pouze zasmát, ale jejich životy, hodnoty a sny byly prostě jiné. To mi přijde, že se stává především mně a mým (ex)přátelům. Těší mě, že se člověk posouvá vyvíjí a místo povrchního světa se třeba zamiluje do automechanika z malé vsi a moji kamarádku už nezajímá, jestli v naší oblíbené kavárně dělají nový drink nebo co se píše v novém čísle Elle, ale naopak si kupuje Apetit. Někdy i stačí přestat studovat vysokou školu – vypadnete z kolektivu. Anebo naopak, začnete chodit na kurz kreslení a máte nové přátelé a nerozumíte těm svým. Co Vy? Mažete lidi ze svého života nebo je nemažete ani ze svého profilu na Facebooku?

Já Vám přeji, abyste vždy svým přátelům rozuměli anebo se o to, alespoň snažili.

A já jdu zase pít čaj, který už mi leze krkem. Už se těším do Starbucksu 🙂

InBody měření aneb rostu?!

V období, kdy jsem přestal s během, jsem se rozhodl, že budu chodit do posilovny pravidelně. Budu se snažit více jíst a sem tam si zacvičím pod dohledem trenéra.

Samozřejmě, že jsem chtěl své výsledky sledovat nejen v zrcadle. Především kvůli tomu, že můj pesimistický pohled by žádný pokrok neviděl. A skutečně nevidí 😀

Rozhodl jsem se tedy pro změření váhy, množství vody, tuku a svalu v těle. A to umí přístroj InBody. A tak jsem zašel do Fitness centra na Zličín, kde přístroj InBody mají.

inbody

Měření je jednoduché. Alespoň 2 hodiny před použitím přístroje byste neměli jíst, cvičit, jít do sauny, sprchovat. Taky byste měli použít toaletu než půjdete na InBody. A nejlépší by bylo, abyste chvíli před měřením stáli. To všechno je hlavně z toho důvodu, aby celkově byl organismu „prázdný“. Také si sundejte řetízky, hodinky a vyprázdněte si kapsy 🙂

Nahlásíte věk a výšku. Poté si na boso stoupnete na přístroj. Chytnete si rukama pravou a levou tyčku a půl minuty stojíte. Pak se Vám vytiskne papír, kde jsou Vaše hodnoty.

Tedy.. Hmotnost. Svalová a tuková tkáň. Voda v těle. Čistá hmotnost. Index tělesné hmotnosti a tuku. Poměr objemu boků a pasu. Minimální kalorická potřeba.

A skvělé je, že zde máte v závorkách hodnoty, které odpovídají normě na vaši výšku, věk a pohlaví.

Abych byl upřímný, myslel jsem si, že mi napoprvé vyjde více svalové hmoty. Takže to bylo spíš zklamání. Jediné, co mě mile překvapilo bylo množství tuku, kterého jsem měl málo (běh a pravidelné cvičení břicha asi zabralo).

A jak vidíte, hodnocení svalů a tuků dopadlo tak, že bych měl skoro 2kg svalů a skoro 4kg tuků nabrat.

FullSizeRender222222.jpg

 

A máme tu stejnou situaci o 3 měsíce později..

FullSizeRender1.jpg

Popravdě mi bylo jasné, že jsem něco přibral, ale stále jsem doufal, že to bude více svalu než tuku. Takže jsem nabral  1,2 kg svalu, 1,3 kg tuku. A čistou hmotnost mám o 1,9 kg vyšší.

Upřímně jsem si to tedy opět představoval lepší. Ovšem evidentně je znát stopnutý běh a přehnané cvičení na břicho. Do toho jsem si dával více skleniček vína před spaním a je to jasné. Zato bych si troufal tvrdit, že se ve fitku skutečně neflákám.

Každopádně hodnocení svalů a tuků mi změřilo, že svalů bych už nemusel nabírat ani gram, zato tuků by to ještě 2kg chtělo.

Já se budu snažit nabrat za další 3 měsíce více nebo minimálně stejně jako měsíce předchozí. A doufám, že naberu více svalů než tuků.

 

FullSizeRender.jpg

O rady a tipy není nouze, tak mi je napište. Budu rád 🙂

 

 

 

Konec běhání!

Konec běhání!

Ano, už je to 3 měsíc, kdy jsem své běžecké boty pomyslně pověsil na hřebík.

Běh byl pro mě životním stylem, takovým, že jsem ho bohužel musel ze svého života vymazat. Hodinu, kterou jsem měl pro sebe. Třídil jsem si myšlenky. Poslouchal hudbu. Ta mě perfektně nakopávala do kopců nebo naopak mírnila a nechal jsem se unášet v tempu songů. Teď je vše pryč.

Neustálé vysvětlování, že vážně nevím, kolik vážím. Skutečně jím. Neběhám, tak často. Sem tam zajdu do posilovny. Už mě upřímně vytáčely.

Jsem prostě zdravě hubený (myslím). Bohužel, při mých pravidelných 10 kilometrech, které jsem v klidu uběhl, jsem nejedl víc a ani jsem si nedával, proteinové nápoje, které jsou pro mě dnes nezbytné. A moje strava byla stále převážně dietní. Ovšem, když jsem stoupl na váhu a viděl tam těch příšerných 65 kilogramů (ano, měřím 181 centimetrů), tak jsem se celkem rychle probral.

Začal jsem tedy alespoň 3x týdně navštěvovat posilovnu, bez kardia! Upřímně, když se podívám na další návštěníky posilovny. Jak běhají na těch pásech. Dělají sklapovačky a skáčou přes švihadlo. 100x bych si to to s nimi vyměnil. Ale mám dojem, že oni se mnou ne 😦 Nejhorší na tom je, že, i když často cvičím pod dohledem trenéra, tak po té hodinové dřině, nemám vůbec pocit euforie jako po každém vyběhnutí. Vyplavené endorfiny sice jsou, ale pocity radosti nikoli. Takže moje oblíbená hudba už jen vyhrává, při mém klidném chození po městě a zaběhám si pouze, pokud dobíhám tramvaj.

Doufám, že se moje postava do roka a do dne změní a dostanu se alespoň na ideální váhu 75 kg.

Kam chodím #1

Včera jsem i já zavítal na pražský Prosek do Ristorante Prosecco. Restaurace sídlí v administrativní budově Prosek Point. Místo jsme si pro jistotu zarezervovali a hned při příchodu nás usadil milý číšník. Design této italské restaurace je úchvatný. Kombinace dřeva, kůže, papírových lustrů a zelené barvy působí moderně a příjemně.

Prosecco

Chtěli jsme doporučit Ryzlink. Německý Markus Molitor byl výborný a my vypili 2 lahve.

Ovšem jídlo je tu na prvním místě. Speciality dne, které nám byly doporučeny jsme využily a skutečně jsme si pochutnali.

Petrželové risotto s pikantními glazírovanými šneky s česnekovým krémem a baby persillem bylo famózní. A hlavní chod vepřový „US DUROC“ steak s pečenými sladkými bramborami, gremolátovou masovou šťávou a puré z černého kořene se slaninou neměl chybu a já si říkal, že tohle je snad to nejlepší, co jsem kdy jedl.

Po dlouhé pauze, jsme si, na doporučení přátel, kteří mají tuto restauraci oblíbenou, dali horký trhanec z domácí ricotty ve vanilkovém mascarpone sabayonu s lesním ovocem. Já ještě bezkofeinové cappuccino a upřímně se mi nechtělo odcházet.

20160209_205215

V neposlední řadě byla také příjemná obsluha. A já musím tuto restauraci jenom doporučit.

P.S.: Tento víkend pořádají degustační menu nejen pro zamilované. To si nenechte ujít!